Zůstaň 1

26. června 2007 v 0:52 | happy |  Zůstaň
První kapitola
hlavní postavy: Rodney McKay, John Sheppard a další
popis: Když se jedna obyčejná střílečka promění v neobyčejnou. I tvrdý vojenský velitel dokáže, že se bojí - hlavně o své přátele.
A/N: Je tady moje historicky první kapitolovka ze světa StarGate. Tentokrát se jedná o StarGate - Atlantis. Neočekávejte nějaké extra výkony, byl to takový chvilkový nápad. Snad se vám zalíbí. Kapitolovka bude mít cca 5 kapitol, ale možná se to vyvrbí ještě jinak.
Příjemné čtení.
PS: Pokoušela jsem se vkládat pomocí rozcestníku, doufám, že se mi to podařilo. ;o)
PS2: Povídka není obetovaná, takže si nevšímejte chyb!

"Musíme vypadnout co nejrychleji! Rodney, proč ti to tak trvá!?" Podplukovník Sheppard se stačil na poslední chvíli vyhnout změti kulek, které na ně pálili neznámí útočníci.
"Už to bude!" zvolal Rodney od DHD. Chyběly poslední dva symboly.
Okamžik na to se brána konečně otevřela.
"Můžeme, je volno!" vykřikl. Ronon a Teyla doběhli k Rodneymu a přitom stále kryli záda Sheppardovi, který se blížil k bráně.
"Příště mě z tvých akčních stříleček vynechej!" křiknul na něj Rodney, ještě než prošli bránou. Sheppard se ušklíbnul a prošel skrz. Během vteřiny se octli na druhé straně - zpátky v Atlantis.
"Tolik se zase nestalo," oplatil Rodneymu.
Ten se nadechl k odpovědi, ale víc nestihnul říct, protože se ozval zvuk střelby. Všichni se začali krýt.
"Zvedněte štít!" zavolala ihned doktorka Weirová, která šla svému vlajkovému týmu naproti.
"Všichni v pořádku?" zeptala se a projela tým pohledem. U Rodneyho se však zastavila.
Ten na ni nepřítomně zíral. Vypadalo to, že kouká na ni, ale ten pohled byl prázdný. Jako kdyby jeho oči postrádaly život.
"Rodney, jsi v pořádku?"
Cítil se malátně. Celý svět se s ním točil, jako na obrovském řetízkáči. A on neměl řetízkáč rád. Polilo ho horko. U srdce jej nepříjemně bodlo. Dotknul se hrudi. Věděl, že je něco špatně a to hodně. Na ruce se mu objevila krev.
"Rodney!" vykřiknul Sheppard a na poslední chvíli se mu ho podařilo zachytit.
Elizabeth na nic nečekala. Hned na to se začal celým Atlantis ozývat její hlas: "Lékařský tým do prostu brány! OKAMŽITĚ! Máme tady naléhavý případ!"
Sheppard bezmocně držel Rodneyho. Nemohl nic dělat. Jen ho držet a tlačit na ránu, která se z ničeho nic objevila na jeho hrudi. Kousek od srdce…
"Bo… bolí to. Já… já umřu?" zeptal se šeptem Rodney.
"To víš, že ne," Sheppard se snažil povzbudivě usmát, ale v jeho podání to vypadalo jako nepovedená grimasa.
"Vydrž kámo, za chvíli je tady doktor."
Rodney se na něj díval s hrůzou v očích. Že by zemřel zrovna takhle? Setkali se už s tolika nepřáteli, ocitli se v tolika nebezpečných situacích a on má umřít zrovna tak? Postřelen zezadu neznámým člověkem?
Špatně se mu dýchalo. Ztrácel cit v končetinách. Zbytek těla jej nepříjemně brněl. Přesto pořád cítil, jak Sheppard pevně tlačí na jeho hruď. Pomalu se mu začínaly klížit víčka. Tenhle boj začal prohrávat.
"Rodney, zůstaň tady se mnou!" řekl podplukovník a poplácal ho po tváři. Rodney na okamžik otevřel oči.
"Kde je ksakru ten doktor?"
Jen matně vnímal, že k němu přibíhá lékařský tým. Ptali se ho na něco. Ale slova a písmena se mu míchala v hlavě. Nevěděl vůbec nic. Jen, že je postřelený a možná umře… Otevřel oči a svůj pohled upřel na přítele vedle sebe.
John se na něj bezmocně díval. Rodney na něj koukal s otázkou v očích. Zemře? Nedokázal mu odpovědět… Nesmí umřít! Nedovolí to! Instinktivně ještě více přitlačil na ránu. Byli i v horších situacích. Určitě to zvládne. Musí!
"My už si to převezmeme, plukovníku," řekla jedna ze sester. Sheppard povolil ránu. Začalo z ní stříkat spousta krve, proto na něj sestra přiložila obvaz. Ustoupil stranou.
Doktorka Kellerová podala Rodneymu na místě několik injekcí. Pak svým podřízeným rozdala instrukce.
"Dobrá, teď ho dáme na nosítka! Tři, dva, jedna…"
"Co je s ním?" Weirová se snažila domoct odpovědi. I ona měla o Rodneyho strach.
"Kulka prošla velice blízko srdce. Je možné, že došlo k poškození aorty. Budeme ho muset okamžitě operovat!" odpověděla hbitě Kellerová. Pak rychlým tempem vyrazila, i s Rodneym, směrem k ošetřovně.
"Do dvou minut chci mít připravený operační sál!" ozvala se do vysílačky. Poté zmizela z prostoru brány.
Podplukovník neustále sledoval východ. Jako kdyby čekal, že se tam každou chvílí objeví Rodney a řekne, že to byl jen hloupý vtip. Jenže o stále nešel a na něj začala dopadat jasná realita toho, že to vtip není.
"Jdu za nimi," řekl nekompromisně a vyrazil směr - ošetřovna.
Elizabeth mu položila ruku na rameno. "Johne, to nemá smysl. Slyšel jste doktorku Kellerovou. Bude ho operovat. Vy si musíte nejdřív odpočinout. Víc nezmůžeme," řekla konejšivě.
"Ale…" snažil se protestovat. Elizabeth na něj upřela pohled a on okamžitě pochopil. Co zmůže přešlapováním před operačním sálem?
John se podíval na své ruce. Byly celé od krve. Jediné místečko nezůstalo čisté. Připadal si, jako kdyby měl na sobě celé litry krve. Rodneyho krve, která už snad nikdy nepůjde dolů.
Neznatelně kývnul hlavou. "Máte pravdu…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Colleen Colleen | Web | 26. června 2007 v 9:02 | Reagovat

*Zírá na obrazovku a neví, co říct.*

Tak, už jsem se vzpamatovala. Já normálně začínám mít ráda Johna :D Těsně předtím, než jsem nakoukla k tobě a začala číst, tak jsem si četla, co jsem zatím napsala do čtvrté kapitoly záchranné mise, kde je taky John. I když u tebe to má trošku horší, to je pravda... Ale už nebudu chodit kolem :D

Bylo to krásný, procítěný, přátelský... a podařilo se ti zachytit jejich charaktery, což se mně daří málokdy. Doufám, že takový budou i ostatní kapitoly a že necháš Rodneyho přežít ;)

A trošinka kritiky na závěr ;) Vím, žes psala, ať si toho nevšímáme, ale v češtině není možnost zaměňovat plukovník za podplukovník. Rozhodni se pro jedno :)

2 happy happy | Web | 26. června 2007 v 14:44 | Reagovat

*zírá na komentář a teprve ona neví, co říct*

Opravdu jsi mě překvapila. Čekala jsem, že dostanu pořádně seřváno (přece jen je to moje první ff ze Stargate prostředí). Moc ti za krásný komentář děkuju.

Co se týče podplukovníka/plukovníka. Já to mám totiž z originálu, kde podplukovníkovi říkají Colonel, i když by to měl být Lieutenant Colonel (snad je to dobře napsané) - asi si to nějak zkracují. Já to teda opravím. ;o)

3 Colleen Colleen | 26. června 2007 v 16:07 | Reagovat

Právě, že oni jo, ale my ne :)

A vůbec nemáš za co děkovat. Já jsem ráda, že se zase objevila nějaká nová SGA ff :)

4 Anelea Anelea | Web | 28. června 2007 v 13:49 | Reagovat

Páni, tohle je první ff ze Stargate-Atlantis, kterou čtu, a super teda, doufám, že bude brzy další! Kapku je mi líto, že tam byla Kellerová, radši bych chtěla zpátky Becketta. Když už není v seriálu, tak aspoň v povídce :) Každopádně těším se na pokráčko!

5 happy happy | Web | 29. června 2007 v 23:16 | Reagovat

Aneleo, díky moc. No co se týče Kellerové a Becketta - heh, nech se překvapit! Pokráčko ted bude chvilku trvat, protože odjíždím pryč, ale vymyšlené to mám, jen to hodit do počítače.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.