3. kapitola - Hledání

20. ledna 2008 v 18:00 | happy |  Za hranicí pravdy


Třetí kapitola
hlavní postavy: John Sheppard, Elizabeth Weirová, Tranis, Teyla Emmagen, Ronon Dex, doktorka Kellerová a další...
popis: Jak chcete najít někoho kdo se možná ani neztratil? Kdo je vlastně Rodney McKay zavřený na izolaci? Sheppardovi tahle otázka nedává spát, je rozhodnutý najít pravého Rodneyho za každou cenu.

O tři hodiny později, Atlantis - zasedací místnost

"Doktorko Kellerová, ukázaly testy nějaké nesrovnalosti?" zeptala se Elizabeth směrem k doktorce. Ta se mírně zachmuřila.
"Až na zvýšenou činnost kapacity mozku doktora McKaye nic neobvyklého. Dokonce i výsledky testů DNA souhlasí se vzorkem."
"Takže můžeme předpokládat, že je to pravý Rodney McKay."
"Kdybych byla na Zemi a neznala Atlantis, tak bych vám to stoprocentně potvrdila, ale tady to nemůžu říct s jistotou."
"Co tedy budeme dělat?" zeptala se Teyla.
Bylo ticho. Nikdo nedokázal podat žádný rozumný návrh. V tom se otevřely dveře a do zasedačky vstoupil doktor Zelenka.
"Omlouvám se, že jdu později. Potřebovali jsme dokončit ještě několik posledních příkazů."
"V pořádku…"
"A navíc se mi podařilo něco zjistit," řekl unaveně a posadil se.
"A to?" otočil se k němu Sheppard, když se vědec neměl k odpovědi.
"Dřív než se vám podařilo Rodneyho chytit, stihl do počítače zadat souřadnice. Zjistil jsem polohu v galaxii. Chtěl letět na M62 835."
"To mi něco říká," ozvala se Teyla. "Nejedná se o planetu, která je celá pokrytá hustým lesem?"
"Ano, máte pravdu. Váš tým tam byl před čtyřmi měsíci na misi."
"Ano, už si vzpomínám," řekl John. "Místní nebyli z naší návštěvy moc nadšení. Dlouho jsme tam nebyli. Maximálně tři hodiny."
"Co se tenkrát stalo?"
"No, když jsme přišli, bylo všechno v pořádku. Ale potom se jim podařilo zjistit, že jsme přišli skrz bránu, a nebyli z toho moc nadšení. Oni brali bránu jako zlé znamení. Hodinu na to jejich vůdce vážně onemocněl a oni to přičítali za vinu nám. Abych se přiznal, byli dost primitivní."
"Vůbec neznají cestování bránou. DHD na jejich straně bylo poškozené, my jsme se dostali tenkrát zpět díky použití ovládacího panelu z jumperu," dopověděla Teyla.
"To nechápu. Proč by chtěl Rodney ale zrovna tam?" zeptala se Elizabeth.
"To taky nevím, ale myslím, že by stálo za to prozkoumat to."
"Já nevím, Johne. Možná jsou primitivní, ale sám jste říkal, že šípy měli ostré až dost, ne?"
"Ano, ale risknout to můžeme. Vezmeme si jumper a zkusíme to tajně. Neobjeví nás, slibuji."
Elizabeth si povzdechla. "Dobrá, můžete jít. Ale dávejte pozor, jasné?"
"Ano!" křikl nadšeně John a okamžitě opustil místnost. Teyla, Ronon a doktorka odešli ihned za ním.
V zasedačce osaměli Zelenka s Elizabeth.
"Děje se něco?" zeptal se Radek, když viděl její zachmuřený výraz.
"Nevím, mám takový nepříjemný pocit, kam tohle všechno povede. Co vůbec na té planetě objeví?" "Rodneyho?" zkusil to Radek.
"Na jednu stranou bych byla ráda, aby tady u nás na izolaci neležel pravý Rodney McKay, ale na stranu druhou… Nedokážu si představit, že by přežil čtyři měsíce na takové primitivní planetě, jak mi ji popisovali. Mám strach z toho, co tam objeví," povzdechla si.
"Musíme doufat," zkusil ji povzbudit Radek.
***
"Tak dobře, uděláme jeden průlet nad vesnicí a uvidíme, jak to tam vypadá," řekl John. Spolu s Teylou a Rononem právě proletěli bránou. Na planetě byla právě hluboká noc.
"Vypadá to, že všichni spí," dodal a zaparkoval jumper kus za vesnicí. Samozřejmě ho nezapomněl zamaskovat.
Když došli do vesnice, všude byla většinou tma. Sem tam se z nějakého okna svítilo, ale i tam šlo poznat, že se domácí chystají ke spánku.
Šli potichu setmělou vesnicí a přitom se skrývali v temnějších koutech.
"Co tady vůbec hledáme?" zeptal se tiše Ronon.
"To kdybych věděl," zamumlal John a skrčil se pod oknem, kde se ještě svítilo. V tu chvíli uslyšeli z druhého konce vesnice hlasitý lomoz. Všichni tři instinktivně sáhli po svých zbraních, ale zůstávali stále schovaní ve stínu.
"No tak! Pohni se ty špíno!" zakřičel starší muž, který byl značně podnapilý. Před ním šla druhá osoba, která kulhala. Opilec do neznámého kopnul a ten se svalil k zemi.
"Co se tady válíš! Okamžitě vstávej!" vykřiknul opilec a opět do něj kopnul. Postava na zemi se chvíli nehýbala, ale pak se přeci jen vratkým krokem vydala za opilcem.
"Jdeme," pokýval John na své společníky.
"Proč?" zeptala se Teyla.
"Mám takové nepříjemné tušení, že tady ten milý pán bude něco vědět," řekl a vydal se na protější stranu ulice.
Sledovat opilce nebylo nic složitého. Neustále se totiž zastavoval, ať už to bylo kvůli zvracení nebo jenom proto, aby si mohl do svého společníka kopnout.
Na samém konci ulice vstoupili do domu. Zvenku vypadal pečlivě upravený, ale uvnitř byl velký nepořádek.
"Vypadá to na jednoho z mocnějších lidí z vesnice," řekla Teyla, když se dívali do místnosti přes okno. "A je pořádně opilý," dodala, když viděla, že si opilec otevírá další láhev.
Neznámý ležel v rohu místnost a ani se nehýbal.
"Pojď sem!" zakřičel opilec a neznámý k němu rychle přiběhnul. "Přines mi něco pořádného na jídlo a okamžitě!" vykřiknul. Muž okamžitě běžel ke dveřím.
"Stůj!" vykřiknul znova opilec. "Zajdu si tam radši sám, ještě bys mi donesl nějakou břečku," řekl o něco mírněji a vyrazil směrem ke dveřím.
Neznámý se opět schoulil do rohu.
"To je ale pěkný násoska!" ozval se tiše Ronon.
"Mě by spíš zajímalo, kdo je ten jeho poskok," odvětil John.
"V této vesnice každý větší pán vlastní své otroky. Toto bude nejspíš jeden z nich," odpověděla Teyla.
John lehce přikývnul. "Dobrá, ale radši půjdeme zpátky. Nerad bych se totiž stal jedním z nich," mírn se usmál.
Ale dřív než stačili udělat krok zpátky se za nimi ozvalo hlasité: "Ani hnout."
Všichni tři se pomalu otočili. Mířilo na ně asi deset mužů. Několik jich mělo luky s šípy, jiní drželi v rukou vidle.
"Kdo jste!" vykřiknul jeden z nich a posvítil si na ně pochodní.
"Santa Claus s pomocníky přinesl dárky," zkusil to John, ale muž ho praštil do hrudníku.
"Však Tranis to z vás dostane," pousmál se kysele. "Vezměte jim jejich zbraně a odveďte je dovnitř," poručil.

Když vstoupili do místnosti, otupila je ostrá záře, ale chvíli na to si už dokázali světlu přivyknout. Muži je mezitím spoutali a když se dostali dovnitř, surově je odhodili na zem.
"To jsou oni, Tranisi. Našli jsme je u tvého domu."
" Kdo jste a co tady chcete?!" vykřiknul na ně muž a přitom odhalil své nažloutlé, křivé zuby. Vlasy měl po ramena, řídké a šedivé.
Zprudka se postavil. "Ptám se znova, proč jste tady?!" vykřiknul.
"Přišli jsme pouze za účelem vyjednávání," odpověděla mírně Teyla.
Tranis přimhouřil oči. "Odkud jste?"
"Z daleka. Šli jsme několik dní pěšky."
"To není možné, přes les nikdo nemůže projít. Za prvé je neprostupný a za druhé by vás něco sežralo dřív než za den."
"Ale my jsme živí a zdraví," odvětil John s nádechem sarkasmu.
"A vy si myslíte, že vám to budu věřit?"
"Nejspíš budete muset. Odkud by jsme se jinak vzali?"
"Skrz zakletý kruh. Před čtyřmi měsíci jím údajně přišli nějací lidé…"
"Skrz zakletý kruh? Copak jsme nějací blázni, abychom zkoušeli takové nebezpečné a hlavně zakleté věci?" zkusil to John. "Jestli tohle na něj nezabere, tak jsme v pořádné bryndě," pomyslel si trpce.
Tranis je chvíli napjatě pozoroval. "Myslíte si, že jsem až takový hlupák?" usmál se na ně svým křivým úsměvem.
"Zavřete je zatím do vězení. Uvidíme, jak budou mluvit zítra!" řekl a pět silných mužů se okamžitě vrhlo ke spoutané trojici na zemi.
"A ty mi okamžitě přines něco k pití!" vykřiknul znovu a kopnul do sluhy, který mu ležel u nohou. Ten se natáhnul na zemi, ale okamžitě hbitě vyskočil na nohy. V té chvíli, kdy se zvedal, se střetl s Johnovým pohledem.
Ten na něj chvíli vyjeveně koukal. Nedokázal uvěřit tomu, co vidí. Nejspíš to bude tím, že se praštil před chvílí do hlavy.
"Rodney?" řekl tiše a podíval se na neznámého. Ten na něj chvíli vyjeveně koukal a potom co nejrychleji opustil místnost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Colleen Colleen | Web | 20. ledna 2008 v 21:12 | Reagovat

Néééé, co mi to děláš? Celou dobu jsem se bála, že to bude Rodney, ale pak jsem si říkala, že by ho v tom domku poznali, a nakonec to fakt je on. Chudák! Tohle mu nedělej. Pěkná kapitolka, od té doby, co byli na té planetě se mi pěkně svíralo srdce, co tam můžou najít a moje nejhorší obavy se potvrdily. Doufám, že další bude brzo, jinak mě budeš mít na svědomí! :)

2 happy happy | 20. ledna 2008 v 21:22 | Reagovat

Já ti to fakt nechtěla udělat, ale taková zákeřná jsem už snad od narození ;o)

Kdy bude další je dost těžká otázka. Ve škole mám teď fofry, ale to asi znáš taky, maturante... :o( Ale že si to ty, budu se snažit.

3 Colleen Colleen | Web | 20. ledna 2008 v 21:33 | Reagovat

Nj, znám. Nejhorší na tom je, že jsem úplně blbá a na dva předměty jsem se ještě nějak nezačala připravovat - na děják a ZSV. A už je nejvyšší čas...

btw jen tak reaguju na tvůj článek na druhým blogu, ne abys tenhle zrušila, než dopíšeš tuhle povídku. To bych ti nedarovala! :)

A ještě by mě zajímalo, proč vždycky narazím na novou kapitolu večer... já mám totiž vždycky po přečtení chuť něco napsat... A už mlčím... nevím, proč mám dneska takovou rozepisovací náladu.

4 monika monika | 21. ledna 2008 v 15:33 | Reagovat

skvělý piš prosím dál!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

5 Anelea Anelea | E-mail | Web | 21. ledna 2008 v 18:44 | Reagovat

Tohle je prostě báječná povídka...chudák Rodney - sluha!!! jejda, kdyby tam byl někdo, kdo by vydržel poslouchat ty jeho kecy, tak by asi pěkně nadával :D :D je to čím dál zamotanější, jsem zvědavá, jak se odtamtud všichni dostanou...a doufám, že se tam někdy objeví i Lorne, můj oblíbenec, prosím, prosím, smutně koukám ;) :D

6 happy happy | 21. ledna 2008 v 19:46 | Reagovat

Colleen, tak to ti symbolicky podávám ruku - já neodmaturuju z účetnictví a leteckého provozu :o(

Jinak tenhle blog zatím nějak nemám v plánu rušit. Na něj mám "zatím" čas.

A že máš chutě, to mě vůbec nevadí! Právě naopak. Už je to pěkně dlouho, co jsem četla nějakou novou kapitolu k záchranné misi nebo vzpomínkám...

moniko díky, budu se snažit.

Aneleo, já zamotané ráda, moc. Nejhorší je, že nevím, jak se pak z toho vymotat. Ale snad to zvládnu. A jak se odtamtud dostanou, to už vím, ale zatím nepovím. Jóóó, s tím Lornem - no, tak ten momentálně leží v nemocnici. ;o) Tak nevím, za jak dlouho se tam objeví. :oD

7 Anelea Anelea | E-mail | Web | 22. ledna 2008 v 15:55 | Reagovat

happy: co dělá v nemocnici? chudáček... :((

8 happy happy | 22. ledna 2008 v 18:58 | Reagovat

No, v první kapitole měl hlídku a Rodney (to se tenkrát ještě nevědělo, že je to on) ho napadl. To víš, Kellerová si ho tam nechala na kontrolu. ;o)

9 Anelea Anelea | 24. ledna 2008 v 13:41 | Reagovat

happy: jo aha já zapomněla, tak ať se co nejdřív uzdraví :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.