4. kapitola - Za pět minut dvanáct

28. února 2008 v 16:50 | happy |  Za hranicí pravdy
Čtvrtá kapitola
hlavní postavy: John Sheppard, Ronon Dex, Teyla Emmagen, Rodney McKay...
popis: Vlajkový tým Atlantis se ocitnul v úzkých. Není cesta záchrany, ale John přesto doufá, že je tady někdo, kdo by jim mohl pomoct.
A/N: Po nekonečných problém a po nedostatku času se mi podařilo vložit novou kapitolu. Budu vděčná za jakýkoli komentář...

John pomalu otevřel oči. Hlava se mu točila jako na kolotoči…
"Jak se cítíš?" uslyšel vedle sebe Teylin hlas. Pomalu se k ní otočil.
"Jako kdybych měl kocovinu," řekl a přitom se pomalu postavil. "A to pořádnou," dodal.
"Včera večer tě pořádně praštili," ozval se Ronon, který stál u dveří. Teprve teď se John začal rozhlížet po místnosti. Byli v nějaké malé kobce, kde bylo jedno okno, ale zamřížované. Dveře byly ocelové, takže se s nimi vůbec nedalo pohnout. Nevedla odtud jediná cesta.
"No, koukám, že na tom nejsme zrovna nejlíp," řekl John.
"Ani ne," odvětila Teyla a podívala se směrem k Rononovi.
"Je tady ještě něco, co bych měl vědět?" zeptal se. Tenhle Teylin pohled moc dobře znal a věděl, že to nejhorší je ještě čeká.
"Dnes, před setměním, budeme popraveni…"
John na ni chvíli překvapeně koukal. "Lepší už to být nemůže. Ale nějak se z toho dostaneme," řekl povzbudivě a začal se rozhlížet po místnosti.
"Nesnaž se, už jsme zkusili všechno možné," řekl mrzutě Ronon. Neměl rád, když ho někdo držel v šachu.
"Tak nám nezbývá nic jiného než čekat. Za dvě hodiny by se nám měla ozvat Atlantis. Kolik hodin nám zbývá do setmění?" zeptal se a vykoukl z okna.
"Asi tak hodina a půl."
John se úkosem podíval na Teylu. Ta ihned reagovala: "Dny jsou tady poměrně krátké…"
"Dobrá, tak přiznávám. Teď jsme v pořádné kaši," najednou se zarazil.
"Johne?" zeptala se Teyla, když viděla jeho zamyšlený výraz.
"Je tady ještě jedna možnost. Rodney…" zamumlal.
"Prosím?"
"Včera když jsme byli u toho muže… Travise?"
"Tranise…"
"Jo, u Tranise. Ten jeho sluha. Byl to Rodney!"
"Ale Johne, jak…"
"To nevím, ale byl to on. Sice trochu špinavější a možná o něco hubenější, ale byl to on."
"To nechápu. Pokud to byl opravdu Rodney, proč už nám dávno nepomohl."
"Nevím, třeba čeká na nějakou vhodnou chvíli."
Teyla si povzdechla. Jen doufala, že má John pravdu.
O hodinu později
"Za chvilku začne zapadat slunce," ozval se Ronon, který stál u okna. "Možná bych mohl, až přijdou…"
"Radši ne, i vidle a šípy můžou být dost nebezpečné a navíc ani nevíme, kolik jich bude."
"Víš, mě zrovna nebaví čekat na smrt…" řekl dotčeně Ronon.
John se zrovna chystal něco namítnout, ale u okna někdo byl. Chvíli dotyčného nebylo vidět, ale potom se naklonil blíž.
"Rodney!" křiknul John a přiběhl k oknu.
Muž u okna na ně vyděšeně koukal a neustále se ohlížel za sebe. Nejspíš tady neměl co dělat, a kdyby ho chytli, nemuselo by to pro něj být dobré, přesto tady byl.
"Ty víš, kdo jsem?" zeptal se ostražitě.
"No jistě, doktor Rodney McKay, člen mého týmu a taky můj přítel!"
"Přítel?" zeptal se zaujatě.
"Ano, ale na to teď není čas! Musíš nám pomoct!"
Muž mírně couvnul. "To ne!"
"Ale Rodney… Musíš nám pomoct, jinak nás oběsí."
"To ne, ne… Tranis… ne," koktal a přitom zamítavě kroutil hlavou.
"No tak! Jenom nám přines naše zbraně, ty, co nám vzali… Nikdo ti nic neudělá. Slibuji!" John se ho snažil přesvědčit. Věděl, že je s ním něco špatně, ale Rodney byl jediný, kdo jim mohl pomoct.
Chvíli se pozorovali navzájem. "Prosím," řekl tiše John.
Muž u okna ho ještě chvíli pozoroval, pak zakroutil hlavou a zmizel co nejrychleji pryč. John na něj zkusil ještě zavolat, ale nemělo to smysl.
Okamžik na to se otevřely dveře.
Měl z toho nepříjemný pocit. Cítil na sobě pohledy všech lidí, kteří se na něj dívali, když je vedli uličkou směrem k popravišti. Před sebou už viděl strom, na kterém byly pověšeny tři oprátky. Snažil se ještě na poslední chvíli povolit pouta, ale byla pevně stažená. I Ronon po jeho levici se o to pokoušel, ale nešlo to. Neměli šanci.
Zastavili u stromu, kde na vysoké židli seděl Tranis. Chvíli si nově příchozí jenom prohlížel, pak se postavil.
"Vážení!" zakřičel, aby upoutal pozornost všech okolo.
"Tito lidé sem přišli skrz zakletý kruh, aby na naši vesnici přinesli zhoubu a zkázu!" Promlouval ke všem okolo. Davem to jenom tiše šumělo.
John jeho řeč moc nevnímal. Stále se snažil povolit pouta, ale nešlo to. Proletěl dav očima… Lidé okolo byli z popravy přímo nadšení. Ale když se pozorněji podíval, jedna osoba moc nadšená nebyla, ta osoba ho hltala pohledem. Když si všiml, že ho John pozoruje, svůj pohled stočil k Tranisovu křeslu. Johnovi chvíli trvalo, než si všiml, že pod křeslem leží jejich zbraně.
"Ronone," šeptl vedle sebe.
Ronon přestal s vyprošťováním z pout a podíval se Johnovým směrem. Naštěstí to byl právě on, kdo měl ke zbraním nejblíže.
"Teylo," šeptl ještě směrem k Athosiance. Ta jenom přikývla, protože jí bylo jasné, co chtějí udělat.
"Teď!" křiknul John. Ronon na nic nečekal, skulil se na zem a okamžitě měl u sebe svou zbraň. John s Teylou se skrčili u stromu.
Několik vesničanů se rozběhlo směrem k Rononovi, ale ten je s přehledem odstranil. Okamžitě si uvolnil svá pouta, ale nezapomněl stále mířit na vesničany. Jednou rukou uvolnil pouta Johnovi, který pomohl i Teyle. Oba si pak vzali své zbraně.
"Tak, teď všichni položíte své zbraně pěkně na zem. Hned, prosím!" dodal, když viděl, že se do toho nikomu nechce. Pak se ale podívali směrem k několika mužům, kteří leželi mrtví na zemi. Nechtěli riskovat.
"Vy nás teď necháte v klidu odejít a nikomu se nic nestane," dodal mile a začal pomalu couvat.
Na okamžik se však zarazil a začal hledat v davu. "A on půjde s námi…" řekl a ukázal směrem k Rodneymu. Ten se nejdřív chvíli zdráhal, ale když viděl mrtvé muže, bylo mu jasné, že ho ochrání. Okamžitě k nim přiběhl.
"Vrať se zpátky, ty hnusná špíno!" zakřičel Tranis a vyskočil směrem k nim.
"Ani hnout!" vykřiknul John. Tranis se zarazil na místě.
"Teď si všichni pomalu lehněte na zem!" řekl a výstražně vystřelil několikrát do vzduchu. Pak vyběhnul směrem za Teylou, Rononem a Rodneym.
K jumperu to naštěstí neměli daleko. John dovnitř vběhnul jako první, ihned následován ostatními. Chtěli se z planety dostat co nejdřív.
"Pojď dovnitř," uslyšel zezadu Ronona.
"Co se děje!" vykřiknul a přiběhnul k Rononovi a Teyle. "Rodney, neblbni a pojď dovnitř," zvolal.
Rodney však stál pořád venku a pozoroval vnitřek jumperu se strachem. Přitom kroutil zamítavě hlavou.
"Sakra, McKay!" vykřiknul Ronon. Rodney přitom couvnul ještě o krok zpět.
"Je vyděšený," řekla Teyla a přistoupila k němu. "Pojď s námi, nemáš se čeho bát," řekla mile. Bylo vidět, že váhá, ale pořád nechtěl vstoupit dovnitř.
"Honem, za chvilku tady budou vesničané a já chci být co nejrychleji pryč," řekl naštvaně John. Proč nechce jít dovnitř?
"Rodney, nemusíš se bát, jsme tví přátelé a tenhle stroj tě ochrání před Tranisem i ostatními vesničany," zkoušela to Teyla dál.
Rodney těkal pohledem z Teyly na jumper, ale pak přece jen udělal několik málo kroků k ní a vstoupil dovnitř. Ronon na nic nečekal a okamžitě zavřel dveře.
"Odlétáme!" zvolal John. Jen co vznesl jumper do vzduchu, přiběhlo na malou mýtinu několik vesničanů s luky a šípy. Stříleli marně…
"To bylo těsné…" řekl John. Teprve teď si pořádně uvědomil, jaké měli štěstí. "Všichni jsou v pořádku?" zeptal se a otočil se směrem k zadní části lodi.
Rodney seděl v klubíčku na zemi a třásl se. Teyla klečela vedle něj a snažila se ho uklidnit.
"Teylo, co se děje?"
"Nevím, nejspíš to vypadá, že má strach."
V tom najednou Rodney začal křičet. V obličeji byl celý rudý a snažil se zacpat si uši.
"Nechte mě být!" vykřiknul a přitom si stále choulil na zemi. "Já se tam nechci vrátit!" zvolal. Po tvářích se mu začaly kutálet slzy.
"Rodney, neboj se. Tady jsi v bezpečí…" snažila se uklidnit Teyla, ale čím víc se snažila, tím víc křičel.
"Za chvíli budeme u brány," řekl John a začal zadávat adresu na ovládacím panelu. Vůbec se mu nelíbil Rodneyho stav. Tenhle Rodney byl vyděšený človíček, který nevěděl, co má dělat. Rodney, kterého znal, byl sice pesimista a všechno viděl v těch nejhorší barvách, přesto ho znal a věděl, že ho jen tak nic neskolí.
"Atlantis, tady Sheppard…"
"Mluvte, plukovníku," ozval se z druhé strany hlas Elizabeth.
"Vracíme se zpět na Atlantis. Bylo by dobré, aby byl v hangáru jumperů připraven lékařský tým.
***
Elizabeth okamžitě dala poslat pro lékařský tým a taky ona se vydala směrem k hangáru. Jumper už byl na svém místě.
"Co se to děje?" zeptala se, když viděla Johna, který stál vedle jumperu.
"Máme tady menší problém."
Teprve teď si všimla, že s nimi přiletěl někdo další.
"Rodney?" zeptala se šokovaně, když viděla muže, který stál skrčený vedle jumperu.
"Musíte na něj opatrně, bojí se nás," řekla Teyla, která se ho snažila uklidnit. "Rodney, pojď s námi, nemusíš se bát…"
Rodney se však ani nehnul. Stále se křečovitě držel za okraj jumperu a vyplašeně pozoroval celou místnost. Přitom neustále kroutil hlavou.
"Rodney," zkoušela to dál mile Teyla.
"Kde je náš pacient?" zeptala se doktorka Kellerová, která dorazila se svým týmem.
"Tady," zvolala Teyla, "ale radši chvíli počkejte, je vyděšený."
Když Rodney viděl přijít další lidi, vyděsil se ještě víc. Aniž by si to uvědomoval, začal couvat. Na okamžik se zarazil, pak se prudce otočil a rozběhnul se směrem pryč.
Ronon na nic nečekal a jediným zásahem se Rodney sesunul k zemi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Colleen Colleen | Web | 28. února 2008 v 17:20 | Reagovat

Chudák Rodney :( Ty mu to neděláš lehký.

Pěkná kapitolka :)

2 happy happy | 29. února 2008 v 19:24 | Reagovat

Já ráda komplikuju lidem život... Díky. ;o)

3 monika monika | 6. března 2008 v 16:45 | Reagovat

piš dál prosím!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

4 blakous blakous | 24. dubna 2008 v 14:26 | Reagovat

kdy bude další

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.